Sláva a čest. Vítězství a peníze. Po mnoho dalších dnů, spolu Jererigan a Bigguns podnikali bojové výpravy. Ať již to byl troll na mostě či skupinka trollů na rozcestí, Ettinové v lese i strážní vížky obsazené bandami skřetů, banditů a jiných živlů. Když už jim tohle nestačilo, nebo chtěli zažít větší vzrušení, podnikali nájezdy na tábory temných elfů. Sice častokrát utekli jen živí jen díky náhodě, ale i tak se jejich měšce plnily a oni se bezstarostně potulovali krajem.
Život jaký znali však měl již zanedlouho skončit.
23. srpna 2007
Seznámení
Hodina za hodinou, den za dnem. Pořád sám a ztracen v obrovském světě, nechápajíc zákony a zákonitosti. Jedinou útěchou mu byla jeho zbraň, jediné co ho zahřívalo jeho brň.
Po dlouhém putování bez cíle, narazil na oplocené místo z něhož se ozývaly výkřiky radosti, místy utrpení, vzlykot i příšerný nelidský řev. Byl to hřbitov, místo na němž mrtví sní svůj věčný sen, nyní však zrudně znetvořené, plné chodících mrtvol. S náhlým odhodláním doběhl podél plotu až k brance vedoucí dovnitř tohoto pekla, ještě za běhu si nasadil přilbu, ze zad stáhl štít a rychlým, zkušeným pohybem tasil měč.
A první ranou ťal.
"Díky kamaráde.", řekla postava v kápi, před kterou již jen ležela hromada kostí. V tu chvíli se s poza rohu vynořila průhledná bytost, obličej zřivený smrtí, ústa jenž se bezhlesně otvírala. Za ní člověk, či snad to jim bývalo a co zem již z části pohltila. A nakonec hrůzu uzavírajíc, vyšly další kosti, ač sestavené do podoby člověka nebylo na nich nic než prach a hlína. "Ó bohové ..." ozvalo se z několika lidí co stáli poblíž branky, připraveni udeřit nebo utéct. "Na hřbitově je lich", pronesla klidným hlasem postava v kápi, "nečisté stvoření jež ovládá tyto živé-mrtvé."
V tu chvíli hloučk lidí prořídl. Ti co zůstali vydali se pomalým krokem vstříc smrti. Postupovali pomalu, bili se urputně, ale k lichovi, dorazili jen nemnozí.
Hrobku poznali okamžitě, z žádne jiné se neozývalo mumláni, místy proložené šíleným chechotem a zaříkáním z něhož se šířila hrůza. Jererigan zpomalil a obrátil se na postavu vedle sebe, na klerika jemu neznámého boha, nyní již bez kápě a pokynul. I on se zastavil a za ním dva s luky v rukou.
V zápětí je ozvala strašná rána, hrobku osvětlil blesk a ze dveří vyletěl člověk. Klerik okamžitě doběhl k němu, prohlédl ho, zamumlal několik slov a bojovík otevřel oči. Během chvíle co byl obvazován, prozradil, že je členem řádu paladinů a vydal se získat slávu a přízeň bohů ničením nečistých.
Po chvíli uvažování a debaty se dohodli na plánu. Když vyráželi, klerik jim ještě požehnal a oni plni nové síly vstoupili do hrobky.
Nikdo z nich už neví jak dlouho se bili. Nikdo neví kdo zasadil poslední ránu. Byli rádi, když ta děsivá můra zkončila. Díky klerikovi a jeho umění, nikdo z nich nezemřel, i když každý z nich měl mockrát namále díky lichovým bleskům. V hrobce si obvázali zranění, sebrali lichovy poklady a vydali se zpět k brance, lučištníci se vydali ještě prozkoumat zbytek hřbitova, ale už byl klid.
"Jmenuji se Jererigan", představil se válečník a podal ruku klerikovi, "Bigguns, teší mě" odpověděl on. A noví známí se vydali pešinkou do Británie.
Po dlouhém putování bez cíle, narazil na oplocené místo z něhož se ozývaly výkřiky radosti, místy utrpení, vzlykot i příšerný nelidský řev. Byl to hřbitov, místo na němž mrtví sní svůj věčný sen, nyní však zrudně znetvořené, plné chodících mrtvol. S náhlým odhodláním doběhl podél plotu až k brance vedoucí dovnitř tohoto pekla, ještě za běhu si nasadil přilbu, ze zad stáhl štít a rychlým, zkušeným pohybem tasil měč.
A první ranou ťal.
"Díky kamaráde.", řekla postava v kápi, před kterou již jen ležela hromada kostí. V tu chvíli se s poza rohu vynořila průhledná bytost, obličej zřivený smrtí, ústa jenž se bezhlesně otvírala. Za ní člověk, či snad to jim bývalo a co zem již z části pohltila. A nakonec hrůzu uzavírajíc, vyšly další kosti, ač sestavené do podoby člověka nebylo na nich nic než prach a hlína. "Ó bohové ..." ozvalo se z několika lidí co stáli poblíž branky, připraveni udeřit nebo utéct. "Na hřbitově je lich", pronesla klidným hlasem postava v kápi, "nečisté stvoření jež ovládá tyto živé-mrtvé."
V tu chvíli hloučk lidí prořídl. Ti co zůstali vydali se pomalým krokem vstříc smrti. Postupovali pomalu, bili se urputně, ale k lichovi, dorazili jen nemnozí.
Hrobku poznali okamžitě, z žádne jiné se neozývalo mumláni, místy proložené šíleným chechotem a zaříkáním z něhož se šířila hrůza. Jererigan zpomalil a obrátil se na postavu vedle sebe, na klerika jemu neznámého boha, nyní již bez kápě a pokynul. I on se zastavil a za ním dva s luky v rukou.
V zápětí je ozvala strašná rána, hrobku osvětlil blesk a ze dveří vyletěl člověk. Klerik okamžitě doběhl k němu, prohlédl ho, zamumlal několik slov a bojovík otevřel oči. Během chvíle co byl obvazován, prozradil, že je členem řádu paladinů a vydal se získat slávu a přízeň bohů ničením nečistých.
Po chvíli uvažování a debaty se dohodli na plánu. Když vyráželi, klerik jim ještě požehnal a oni plni nové síly vstoupili do hrobky.
Nikdo z nich už neví jak dlouho se bili. Nikdo neví kdo zasadil poslední ránu. Byli rádi, když ta děsivá můra zkončila. Díky klerikovi a jeho umění, nikdo z nich nezemřel, i když každý z nich měl mockrát namále díky lichovým bleskům. V hrobce si obvázali zranění, sebrali lichovy poklady a vydali se zpět k brance, lučištníci se vydali ještě prozkoumat zbytek hřbitova, ale už byl klid.
"Jmenuji se Jererigan", představil se válečník a podal ruku klerikovi, "Bigguns, teší mě" odpověděl on. A noví známí se vydali pešinkou do Británie.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)